Thajský slon (thajsky “chang Thai“) hraje v thajské kultuře významnou roli. Roku 1988 byl den 13.března dokonce vyhlášený jako Thajský národní den slonů. Tento den se v některých sloních centrech a kempech provádějí různé budhistické ceremonie, k požehnání slonům i jejich mahutům.
Sloni jsou s Thajskou kulturou úzce spjati. Jejich motivy můžete najít jak na obyčejných suvenýrech, na uměleckých dílech, tak v chrámech. Kromě klasického slona se nejčastěji setkáte se zobrazením “Ganesha” (thajsky Phra Phikanet), což je hinduistický bůh se sloní hlavou, zakulaceným bříškem a 4 pažemi. Ganesha přináší štěstí a moudrost. Další mýtická bytost související se slonem je “Erawan” (známý také jako Airavata), slon se třemi hlavami. V kontextu s Buddhismem 3 Erawanovy hlavy ztělesňují myšlenku dosažení osvícení prostřednictvím moudrosti, soucitu a síly.
Pro buddhistickou víru má velký význam také bílý slon. Podle této víry měla Buddhova matka, královna Maya, sen, ve kterém do jejího boku vstoupil bílý slon, který držel v chobotu lotosový květ. Počala potom syna, který se dle předpovědi duchovních stal významným duchovním vůdcem. Do dnes je bílý slon považován za posvátného a v Thajsku má královský status. Za doby vlády Ramy IV. byl dokonce na státní vlajce Thajska (tedy Siamu) bílý slon na červeném pozadí.
V Thajsku byli sloni v historii důležití v bitvách, například při bojích s Barmánci. Dávní králové Siamu používali slony v bitvách a čím více slonů měl, tím více dával najevo svou sílu a váženost. V minulosti se divocí sloni chytali a cvičili. Lesní úřad stále používá cvičené slony ke svážení nelegálně pokácených týkových stromů, které pytláci uchovávají v odlehlých oblastech, kde by použití vozidel nebylo možné.
V roce 1900 se počet slonů v Thajsku odhadoval na přibližně 100 000, bohužel se toto číslo dramaticky snížilo na přibližně 3 000 – 4 000, přičemž téměř polovina z tohoto počtu byla domestikována a zbytek žil volně v národních parcích. Dnes se předpokládá, že volně žije asi 3000 a podobný počet v zajetí. Obecně v minulosti existovalo asi 350 druhů těchto chobotnatců, ale postupem času většina vyhynula. Dnes přežili pouze dva, slon africký a slon asijský. V celé Asii je dnes přibližně 50.000 slonů.
Mezi tradiční místa, kde se odpradávna učili obyvatelé žít se slony, je sloní vesnice v Ban Ta Klang (provincie Surin u Kambodžských hranic). Vesnice je obklopená rýžovými poli a řídkým lesem. V dřívějších dobách tamní lidé lovili divoké slony a cvičili je na práci v pralese. Vychovávali je tak, že s nimi žili a spali pod jednou střechou, aby si vytvořili přátelské a blízké pouto. Dnes již divoké slony nechytají, ale o slony, které mají, se stále starají jako o domácí mazlíčky. Vesnici můžete navštívit, funguje také jako akademické místo pro výzkum slonů. Každý rok v listopadu je v Surinu sloní festival, kde cvičení sloni ukazují své dovednosti.
V Thajsku dnes můžete divoké slony vidět v národních parcích, mezi nejznámější patří Khao Yai severovýchodně od Bangkoku a Kui Buri jihozápadně od HuaHin v provincii Prachuap Khiri Khan.
Thajské přísloví říká, že manželství je jako slon – manžel jsou přední nohy, které volí směr, žena zadní nohy a poskytují sílu! 🙂